Obraz Mona Lisa

Základní charakteristika

Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato o rozměrech 77 × 53 cm. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací. V současnosti je tento obraz vystaven v pařížském Louvru.

Vyobrazená postava

Která žena je na slavném Leonardově portrétu vyobrazena a také kdo a za jakých okolností si u něj obraz objednal, je předmětem mnoha dohadů. Tradičně se uvádí Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka jménem Francesco del Giocondo. Tuto teorii zastával první Leonardův životopisec a znalec umění Giorgio Vasari. Tento názor podpořil odborník z knihovny německé univerzity v Heidelbergu Armin Schlechter, a to na základě nálezu rukopisné poznámky na okraji knihy florentského úředníka Agostina Vespucciho z října 1503. Ani Schlechterův výklad této poznámky však nebyl doposud všemi znalci uznán jako definitivní důkaz o správnosti Vasariho teorie. Existuje dalších šest teorií o skutečně portrétované osobě a pozadí vzniku obrazu.

Sám Leonardův životopisec Vasari se s Leonardem nikdy osobně nesetkal. Ve svých zápiscích přirovnává tohoto renesančního velikána ke starověkému řeckému malíři Apelléovi a zmiňuje o něm, že v určitou dobu pracoval souběžně na třech malbách, z nichž jedna měl být portrét Lisy del Giocondo, manželky obchodníka. Jednou z dalších teorií je, že portrétovanou ženou je Leonardova matka.

Rysy malby a výklad jejího námětu

Da Vinci na portrétu Mony Lisy představil hned několik převratných postupů:

• „Šířka záběru“ použitá v obrazu (tedy zobrazení přibližně horní poloviny těla) se do té doby nepoužívala – osoby byly zobrazeny buď celé, nebo jen jejich busty.
• Tehdejší středověcí portrétisté malovali převážně z profilu; malba z poloprofilu (částečně z profilu, částečně en face) na počátku 16. století až na výjimky používaná nebyla. Nezvyklé v té době též bylo, aby postava na portrétu udržovala s divákem „oční kontakt“, jak tomu v případě Mony Lisy je.
• Pozadí za Monou Lisou je rozostřené. V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. V pozadí je také možno vidět něco jako armagedon neboli konec světa. Vyskytuje se na něm několik mostů a větší vlny, poblíž je vidět několik sopek, za nimi jsou útesy.
• Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato.
• Vysoká anatomická věrnost (ruce).
• Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.

Další rysy díla:

• Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit.