Proč zde

HISTORIE A POVĚSTI  HRADU DOLNÍ KOUNICE  POTVRZUJÍ, ŽE JE TO DOSUD SVĚTEM NEOBJEVENÝ, NEOBYČEJNÝ HRAD.NEOBYČEJNÉ KULTOVNÍ MÍSTO, KTERÉ PŘEŽILO TĚMĚŘ 1000 LET, ABY MOHLO PŘEDÁVAT POSELSTVÍ MINULOSTI VNÍMAVÝM GENERACÍM . MÁLI NĚKDE VZNIKNOUT NOVÝ SVĚT, PAK ZDE MŮŽE.

V těchto místech žili lidé již před 60 ti tisíci lety, což dokazuje v blízkosti nalezená Věstonická Venuše , pozůstatky osídlení i nedaleký tábor Římských legii. Dokazuje to také, že pralidé vycítili zdejší pozitivní energie, úrodnou půdu, dostatek vody a brzy se zde usídlili. Vedly tudy přes brod místní řeky Jihlavy obchodní cesty od starověku, dávno vyvolávající potřebu pomoci a ochrany lidem z okolí i tudy cestujícím. Kamenný ostroh uprostřed údolí, tyčící se nad řekou, si o opevnění přímo říkal. Je z podivem, že ačkoliv zde v okolí bylo mnoho hradů, tento jediný přežil a v poměrně zachovalém stavu.

VZNIK ERBU prvních vlastníků - KOUNICŮ
(stříbrné lekno (leknín), spojené pěti kořeny v rudém poli)

Ve stejném roce jako vznik erbu českých vládců stříbrný lev s rudém poli za udatnost českých vojsk při dobytí Milána v r. 1162, byly následně vojska císaře Fridricha Barbarosy, užívající si vítězství, přepadena a vehnána do bažin v Itálii. Kounic našel z bažin brod a aby mu všichni uvěřili, vytrhl leknín (lekno) i s kořeny a ukázal ho císaři a tím potvrdil, že našel cestu ze ztracené situace a zachránil život císaři a jeho vojskům, spolu s českým vojskem, které bylo jejich součástí. Tak v r. 1162 vznikl jeden z nejstarších erbů českých zemí, erb Viléma z Pulína později z Kounic, majitele Kounického Hradu-hradiště. Je umístěn na Pražském hradě jako jeden z prvních tří nejvýznamnějších erbů českého království, umístěných  hned pod královským erbem. Je od něho odvozeno mnoho erbů s lekníny.

PRVENSTVÍ HRADU A KLÁŠTERA
  
(vznik Kláštera Rosa Coeli na úpatí hradu v Dolních Kounicích )

Byl "hrad", kdo dal impulz výstavbě kláštera a nebo klášter, kdo dal impulz k výstavbě hradu. Co zde bylo první?
Vilém z Kounic z popudu českého knížete plenil v Rakousích a vyplenil i tamní kláštery. Rakušané si stěžovali u papeže a ten ho za to uvrhl do klatby. Aby se z klatby dostal, uložil mu papež vybudovat na svém území klášter, vybavit ho majetkem i jeptiškami. Kounic po zdráhání tak na svém panství pod svým hradištěm vybudoval klášter Rosa Coeli r.1182.

To potvrzuje že Vilém Kounic musel být:
Ø významný muž, který stál za to papeži, aby se o něho zajímal
Ø mocný a bohatý muž, když měl prostředky, aby za ně vybudoval klášter a vybavil ho majetkem a jeptiškami
Ø že Vilém zvaný původně z Pulína později z Pavlova byl zřejmě z Pravlova, obce, kam zasahoval konec ostrohu, na kterém stojí nynější hrad. Obec Kounice začala vznikat až pod hradem-hradištěm Viléma z Kounic a z jeho vůle
Ø že tak vlivný muž nežil v nějakém statku, ale musel žít na zpevněném hradišti na místě dnešního hradu.

Tedy první významnou stavbou na tomto místě muselo být hradiště Viléma z Pulína později z Kounic a teprve jeho rozhodnutím zde začal vznikat klášter jako církevní stavba .Je zřejmé, že později český kníže, aby vyhověl církvi, daroval Kounicovi nové panství v Čechách, zbavil ho titulu, jména a erbu a vše mu dal nové i jeho panství včetně hradu v blízkosti Prahy. Hradiště daroval klášteru Rosa Coeli, který tak na nátlak církve získal majetek, který mu pomohl později velmi zbohatnout a na tomto majetku, na místě původního hradiště postavit neobvyklou církevní stavbu a to pevný hrad jako majetek kláštera a to mezi roky 1280 až 1330.
Na památku vzniku kláštera byly pak u druhé brány u padacího mostu vytesány hlavy Viléma z Pulína, z Kounic, a jeho ženy, dodnes částečně zde dochované po stranách původní gotické brány.

USMÍŘENÍ MORAVANŮ A ČECHŮ
(nalezení shody o vládnutí v českých zemích r.1185)
V obci Loděnice nedaleko Dolních Kounic došlo v r 1185 k poslední bitvě mezi Moravany a Čechy. Bitva skončila velkým masakrem, ale nerozhodně. Vilém z Kounic, který se bitvy zúčastnil na straně Moravanů, Čechy vedl budoucí král Přemysl Otakar I., pozval vůdce obou stran na své blízké hradiště, umístěné na místě dnešního hradu, na občerstvení.

Pověst praví, že to byla právě zdejší výborná Dolnokounická Frankovka, která účastníky setkání dostala do stavu, že i když ještě bylo slyšet nářek a křik raněných a umírajících z nedalekého bojiště, došlo ke smíření. Moravané se vzdali nároku na Český trůn a Češi uznali autonomii Moravského markrabství.

Červené víno Frankovka se dělá na více místech, ale zdejší Dolnokounická Frankovka, zejména ta z původních hradních sklepů pod hradem, patří k té frankovce, která dokázala a patrně vždy dokáže, aby lidé, kteří ji pijí, měli mezi sebou dobrou vůli, i kdyby si kdovíjak někdy ublížili. Hrad Dolní Kounice a Kounická frankovka zde konzumovaná jsou kultovním místem a vínem, vyvolávajícím usmíření a pečetícím zde uzavřené závazky.

HRAD JE MÍSTEM POSILUJÍCÍM LÁSKU A USMÍŘENÍ, přes minulá drama.
 Vilém z Pulína, později z Kounic, často napadal Rakousko v zájmu Moravanů i Čechů. V jednom z výpadů rozvrátil hradby Vídně a unesl místnímu knížeti jeho dvě dcery a jednoho syna- následníka. Jednu z dcer provdal za moravského knížete, druhou do Polska a syna u sebe uvěznil.Než rakouský kníže sebral vojsko na osvobození svého syna, zamiloval se rakouský následník do dcery Viléma z Kounic a ona do něj a měli spolu dítě. Když přitáhla rakouská vojska, vyšli před místní vojsko syn rakouského vladaře s dcerou Viléma z Kounic s dítětem na rukou. Obě vojska propukla v jásot a došlo k usmíření bez krveprolití.

PROBOŠT A JEPTIŠKY

Po Husitských válkách došlo k uvolnění přísné řehole v katolickém klášteře a představený kláštera se zamiloval do jedné z jeptišek. Přestoupil kvůli tomu k evangelikům a hodlal si ji vzít. Lze mít za nepochybné, že zamilovaní se scházeli nikoliv ve zdech kláštera, ale nad klášterem na hradě, kde představitel kláštera sídlil. Poté,  byl probošt vylákán do Olomouce a zde zatčen, uvězněn, mučen a později popraven představiteli katolické církve, a jeptiška která milovala probošta, byla údajně zazděna do zdi Hradu, protože zazdění do zdí kláštera by bylo ohroženo možnou snahou jeptišek zazděnou osvobodit. Jeptišky dostaly možnost zvolit nového představeného. Patrně příklad předchozího představeného, i zdejší duch hradu přející lásce způsobily, že zdejší jeptišky se začaly milovat nejen s proboštem, ale patrně i s okolními obyvateli, což vyvolalo přepadení kláštera rozlobenými místními ženami, podporovanými jejich manželi, a došlo k rozehnání zdejších jeptišek. Klášter byl následně zrušen a celý majetek zabaven císařem Ferdinandem I. Habsburkem. Od té doby přešel hrad i s panstvím do rukou světské šlechty.

Dodnes však hradem bloudí umučený opat kláštera a hledá zde zazděnou jeptišku-milenku. Potkáte zde i současníky, kteří přísahají, že viděli vystoupit ze zdi hlavu v kápi nebo muže v kutně, který se přidal ke skupině návštěvníků hradu, když procházeli s průvodcem hradem a šel za nimi do okamžiku, kdy si ho všimli a on hned zmizel.

ZDE PŮSOBÍCÍ DUCH USMÍŘENÍ A LÁSKY NEBYL PŘEKONÁN ANI STALETÍMI ČASU

Po obnově hradu jeho soukromým majitelem po roce 2006 se na tomto hradě jako první a nejvíce oblíbené aktivity rozvinuly svatby. Tyto partnerské vztahy zde požehnané, církevními či světskými hodnostáři, patří mezi ty trvalé a většinově šťastné. Svatby na tomto hradě jsou vyhledávané z celého světa i když je kolem mnoho daleko zdobnějších historických kulturních památek. Zdejší dobrý duch umíření a lásky, obrovská pozitivní energie z hradu vyzařující zde způsobují, že lidé, kteří zde kdy pobývali, se sem rádi vrací i se svými přáteli a rodinami. Nelze vyloučit, že je to dosud světem neobjevené, budoucí významné poutní místo.

ZVLÁŠTNOSTI HRADU

POKLAD

Na hradě je rozsáhlé, několika poschoďové podzemí . Přes mnohé chodby zasypané nebo zatopené je zřejmé, že z hradu vedly podzemní chodby do kláštera v Dolních Kounicích, někteří tvrdí, že až do Rajhradského kláštera. Rozhodně však do mnoha míst v okolí hradu a to až do Pravlova, v části za řekou a umožňovaly únik z okolních míst na hrad a zase z hradu, v časech nebezpečenství.

V jedné z nejstarších částí hradu je vytesán znak, nazývaný diamantový portál. Podle pověsti je to znamení potvrzující, že na hradě je uložen poklad obsahující diamanty. Lze mít za velmi pravděpodobné, že bohatý klášter si ukrýval ve své nedaleké pevnosti majetek v drahých kamenech a zlatě. Nelze vyloučit, že byl i skrýší, dnes bychom řekli depozitním místem, pro bohaté z okolí hradu.

Na hradě jsou dodnes patrné stopy hledání zlatokopů na nejrůznějších místech. Pověst praví, že poklad hlídá strážce a skutečně lze najít ve skále v hluboké studni hlavu, lépe řečeno obrys hlavy i s obličejem, chránícím vstup do podzemí přes hradní starobylou studnu, z niž skutečně ústí chodby do podzemí hradu a některé jsou přístupné a některé zatopené, podle výšky vody ve studni. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že původní hradní studna, současnými vlastníky vyčištěná až do hloubky asi 20 ti metrů byla zde nalezena zabetonována, když tyto studny bývaly 80 i více metrů hluboké jako hlavní zdroj vody. Nikdo si netroufá jít pod toto umělé betonové dno, protože za poslední války zde sídlil i wehrmacht a nelze opět vyloučit, že zde k pokladu něco vzácného přidal a pak možná i zaminoval.

KAPLE .
V jedné z nejstarších části hradu, na původní dělové baště, nad bývalou mučírnou, stojí hradní kaple, dosud s nedokončenou opravou. Je prokázáno mnoha osobními svědectvími, že kdo do kaple vstoupí a je citově vnímavý a empatický, prožívá zde neuvěřitelné pocity, jak pozitivní tak negativní, podle toho, jakým je vlastně člověkem.

Citliví psi, kteří sem náhodou zavítali, okamžitě kapli opustili a to skokem z okna kaple do hlubokého hradního příkopu, aniž by se jim něco stalo. Místní kastelán tvrdí, že kapli zamčel visacím zámkem přes dveřní mříž zevnitř, aby návštěvníci do kaple nechodili. Kastelán tvrdí, že visací zámek druhý den našel utržený a mříž na dveřích do kaple otevřenou. Ti co věří na nadpřirozené jevy tvrdí, že kaplí vyvěrá na svět silná energie. Ačkoliv prý na různých hradech a zámcích cítí negativní energii bývalých nespravedlností a utrpení lidí, na tomto hradě negativní energii nikdo necítí.

STŘÁŽCI, SRDCE, ANDĚL

V roce 2015 ženich-umělec, který si na tomto hradě vzal svou budoucí manželku a uspořádal zde rozsáhlou svatební hostinu pro množství svých svatebních hostů, tvrdil, že hrad ho svým duchem oslovil a naplnil ho myšlenkou, kterou dle něj k současným a budoucím generacím a návštěvníkům hradu skrze něho promluvila minulost hradu.

Toto sdělení vyjádřil vyrobením 4 hlav a rozsáhlým textem vysvětlujícím, kdo jsou ty hlavy a co znamenají a sdělují. Současní majitelé hradu uvěřili, protože věří v osudovost určení tohoto hradu, který již těměř 1000 let své historie prokazuje, že přes veškerá protivenství lidského jednání, války a katastrofy, které toto území potkaly, vždy přežil, jako by osud určil, že právě on v sobě nese vzkaz minulých generací generacím budoucím.

Hlavy i s textem jsou umístěny v bývalém rytířském sále, v téměř původní podobě sálu. Něco nového tak asi vzniklo. Od té doby svatební páry, které si na hradě vybírají místo pro svůj svatební obřad z mnoha hradních obřadních míst, vhodných pro obřad, chtějí většinově od té doby svůj svatební obřad v tomto rytířském sále.

První hlava vyjadřuje strážce hradní studny. Strážce hlídá jedinou původní hradní studnu s hloubkou odhadovanou dle jiných hradů na více než 80 metrů, dnes ne zcela obnovenou do původní hloubky. Má tak zajistit všem, kdo se na hrad dostali dostatek vody v každém nebezpečí. Jeho hlavu lze opravdu najít na kraji hradní studny vystupující ze skály.

Druhá hlava vyjadřuje srdce hradu. Hrad má svou vlastní energii, která má vliv na to, koho do hradu přijme a koho do hradu nepřijme. Je to významně pozitivní energie, která přitahuje a nabíjí návštěvníky s pozitivním nábojem, s pozitivním přístupem k lidem a k životu a odpuzuje návštěvníky, kteří jsou nositeli negativního náboje s negativním přístupem k lidem a k životu. Často jsou návštěvníci hradu svědky úkazu, že k hradu se blíží větší skupina lidí, všichni s úmyslem hrad navštívit. Jeden nebo dva z této skupinky, bez jakékoli objektivní příčiny, do hradu z nějakých důvodů nakonec nevstoupí.

Hrad si tak evidentně z množství lidí svou energií, kterou vyzařuje vybírá ty, kdo jsou dle něho hodni s ním souznít a prožít zde pozitivní obnovu svých energií a kdo si ho nezaslouží. Srdce hradu nelze jinak spatřit, lze ho jen intenzivně vnímat. Čím pozitivnější lidé tím intenzivněji cítí pozitivní příliv energie, kterou jim předává srdce hradu.

Třetí hlava vyjadřuje strážce hradní brány. Ten má za úkol chránit a bránit ty lidi, které hrad k sobě vpustil, a kteří jsou v hradu na libovolnou dobu. Po celou dobu jsou tito srdcem hradu vybraní, veskrze pozitivní lidé, pod ochranou hradu a strážce hradní brány je chrání po celou dobu přítomnosti na hradě před jakýmkoliv nebezpečenstvím.

Čtvrtá hlava vyjadřuje anděla štěstí. Anděl štěstí všem, koho srdce a duch hradu k sobě připustili a kteří pobyli jakkoliv dlouhou dobu na hradě, předá část štěstí. Tak pozitivní lidé, čím déle na hradě pobývají jsou tím více nabiti pozitivní energií a pocity štěstí, které je pak ještě dlouho po opuštění hradu provází životem.

PEVNOST

Zajímavost a zvláštnost tohoto hradu spočívá také v tom, že zatímco většina hradů byla buď rozbořena válkami, nebo jiným protivenstvím, zbývající byly přebudovány na zámky a nebo byly ponechány ke zchátrání a rozebrání na stavby v okolí, zdejší hrad i po přestavbě na zámek si dodnes zachoval pevnostní charakter a zachoval velké množství středověkých stavebních prvků, které již jinde nelze nalézt.

Středověké wc (prevét), zelená světnice s malbami vyjadřujícími rytířské ctnosti, Žabkovo samonosné pískovcové točité schodiště, množství původních gotických klenutí, zachovalé zbytky opevnění jako jsou hradby, příkopy, pozůstatky po padacích mostech, šikany vstupních cest, množství podzemních chodeb, původní hradní studna, původní erby na zdech u vchodů do hradu a místností, původní stropní fresky, klenutí, množství dosud neobnovených, ale zachovalých zbytků vstupů do hradu a utajených chodeb mezi jednotlivými patry a místnostmi. Množství vstupních a únikových cest o kterých už hovoří pouze některé zbytky a pamětníci a nebo dochované pověsti a příběhy.

SOUČASNOST

Současný soukromý vlastník- Moravská rodina- hlásící se ke svým historickým rodovým předkům, vlastní Hrad i s 12 ha pozemků již cca 30 let, prostřednictvím své rodinné firmy. Historické památky na mnoha místech Moravy prozrazují, že Zoubkové ze Zdětína k nimž se majitelé hlásí, se v historii svými činy vzájemně podporovali s dalšími rody, hrad vlastnícími, jako Kounicové, Žabkové, Zástřizlové. Tedy dnešní vlastnictví i obnova hradu patrně navazuje na osudovou rodovou  historickou předurčenost .  Hrad a zámek, dnes kulturní památku ČR, významně za zdroje ze své podnikatelské činnosti obnovila, zpřístupnila veřejnosti a poskytuje ho jednotlivcům i firmám, aby zde mohli nabízet své produkty, dovednosti a služby veřejnosti. Obnovuje tak původní historické určení hradu, jako nejen sídla a reprezentace svých majitelů, ale především jako podporu rozvoji řemesel, obchodní činnosti, společenskému a kulturnímu životu. Jako důležité místo rozvoje ekonomiky a lidského konání.